Čisté nebe nad Sobínkou - můj pohled
Sobota 12.září 2009 byla přímo nacpaná modelářskými akcemi. Jednou z nich byla i ta naše, kterou jsme si nazvali „Čisté nebe nad Sobínkou“. Název je tak trochu odvozen od naší první akce pořádané na modelářském letišti Sobínka, kdy celý den propršelo a tak se modelářský den odehrál pod stany a deštníky, které stejně nezabránili postupnému provlhnutí všech aktérů.
Tentokrát nás déšť nepotkal. Pravda, foukalo trochu víc, než by si někteří z nás přáli a tak byla ochuzena především soutěž „ Postav a předveď svého Exota“ o letové ukázky některých strojů, ale celkově se den povedl.
Já, Petr Pištělák a jeho dvě děti jsme nocovali na Sobínce již od pátečního večera. Petr se tak stal třetím dospělákem, který poznal jak krásné jsou noci na Sobínce, kdy zhruba hodinu po západu slunce začne naše modelářské letiště osvěcovat odražené světlo velkoměsta a rozzářené panorama letiště Ruzyně dotváří nádhernou scenérii Sobínky. Poseděli jsme, popili pár lahví skvělé Corony a pohladily své chuťové pohárky jedinečným maďarským salámem. Probrali plány na sobotu, politickou situaci a zasmáli se nad absurditou Územního plánu Hl.m.Prahy, podle kterého právě sedíme v lese. No, osobně jsem hodně zvědavý, jak na tomto místě, kde zem prahne po každé kapce vody a široko daleko nenajdete jediný strom, vyroste les, který si úředníci od stolu vysnili. A to už vůbec neřeším skutečnost že tyto jejich plány se týkají pozemků zemědělců v osobním vlastnictví. Asi zřejmě předpokládají, že zemědělec vymění pluh za motorovou pilu a pustí se do těžby dřeva :-)
Ale vraťme se zpět k modelařině.
Sobotní ráno bylo příjemně osvěžující. Teplota se držela na zhruba 14ti stupních, vál severní vítr o síle zhruba 2 – 3 m/s a za podmračenou oblohou vykukovalo slunce. Tomu se moc z pelechu nechtělo, a tak spíše jen po chvilkách mrkalo na zem, aby zjistilo co je tam nového.
Jako první návštěvník přijel Martin Hubený se svým exotem. Tím byla létající ryba, která se nyní stává hitem FreeAiru. Nutno přiznat, že letové kreace, které tento létající exot zvládá, jsou přímo bláznivé a doporučuji každému pořízení „Fishe“ pro dokonalé odreagování.
Jelikož Martin musel odjet dříve, aby stihl „Nesvahilské podívání“, hecoval mě, abych i já provětral svého exota. No, nemusel dlouho hecovat. Chytám na první našlápnutí a tak jsem zapnul vysílač a šel na to.
Předesílám, že jsem neměl absolutně ponětí, kde by ta moje obluda měla mít těžiště a jak se to bude chovat. K prvnímu startu jsem postavil Exota kolmo na hlavní vzletovou a přistávací dráhu. Kontrola funkce řízení a už dávám plný plyn. Exot se rozjíždí jak střela. Přitahuji, tahááááám!! Rána a nic. Exot se ani neodlepil od země. Nabral velkou rychlost, ale držel se země jak přibytý. Na konci dráhy zakopl o drn, pak znovu a urval celý čumák o s motorem.
No nic, jde se lepit a ke druhému startu je exot připraven během pár minut.
Na druhý start jsem si již vybral delší asfaltovou dráhu.
Kontrola řízení, plný plyn. Exot se rychle rozjíždí a …. Po cca 10ti metrech se motor i s ložem odpoutává od modelu a chce uskutečnit samostatný let. Baterky jsou ovšem jiného názoru a zůstávají v modelu a tak motoru po vytržení drátů dochází šťáva a zůstává ležet na zemi zhruba metr od Exota. Asi bylo ve spoji málo lepidla.
Následuje další lepení a opakovaný start.
Opakování je matka moudrosti a tak znovu kontrola řízení a start.
Exot se rozjíždí, nabírá neskutečnou rychlost. Několikrát přizvedává čumák, ale vždy ho zase přibije k zemi. Konec dráhy, dána a kuličky létají vzduchem. Tentokrát je toho lepení opravdu více.
Nevadí a lepím. Lepím tak usilovně, že mi vteřiňák teče naprosto všude. Přilepuji Martina k modelu, svůj snubák k prstu a prst k modelu, přilepuji ale i díly tam kam mám a tak po další slabé čtvrthodince můžu znovu na start. Poučen z předchozího vývoje upravuji Exota a mírně jen „očesávám“ . Z horního obloukového křídla zůstává jen torzo a těžiště se snažím nacpat co nejvíce k ocasu.
Další pokus o start již ukazuje, že cesta úprav je správná a Exot uskuteční svůj první krátký let. Tedy spíše skok. Zhruba šest metrů dlouhý a metr vysoký skok končí ve vysoké trávě a model opět v rozsypu. Sám sebe přesvědčuji, že ještě jednou, ale naposledy, model slepím. Měním vyosení motoru a přidávám další závaží na zadek.
Na letišti je v té době již poměrně dost lidí a létání je v plném proudu. Jdu na to. Poslední pokus. Martin Cara je natěšen na vítězství v Exotovi a nevěří že můj Exot vzlétne. No, popravdě i já již začínám pochybovat, že jej naučím létat. Na druhou stranu se snažím uvěřit, že změna vyosení motoru, další odlehčení modelu a doplnění čumáku o kachní plochy již model do vzduchu dostanou.
Kontrola řízení, plný plyn a rozjezd. Model se po pár metrech odlepuje od země a letíííí. On skutečně letí. Je šíleně tupý na výškovku, ale letí. Na křidélka reaguje svižně a výkonu má na rozdávání. Po pár opatrných průletech si začínám dovolovat.
Zádíčka, výkrut, přemet. Vše je v pohodě. Pak přichází na řadu záda, přitažení a střemhlavý let. Ten ale není v plánu. Já chtěl jen dokončit půl přemet. Rychlost je nespíše větší než zvládá výškovka. Ukazuje se konstrukční chyba v celé své tragičnosti. Tlačená výškovka ztrácí díky pružnosti materiálu i táhel účinnost a model se řítí k zemi. Stahuji plyn. V poslední chvíli se pokusím místo přitažení potlačit. Pozdě. Model naráží do země a můj exot končí svůj spanilý let v měkké oranici. Jdu rozbírat co zbylo a v mé hlavě se pere radost z letu se smutkem z pádu.
Den ale zdaleka nekončí a není čas na melancholii. Uklízím Exota, který splnil svůj účel a jdu točit pivo J
Letové ukázky modelů letadel našich členů, ale i hostů pokračují. Točím jeden Birel za druhým a den se pěkně rozjíždí.
Pár minut před polednem přerušujeme letové ukázky a svoláváme všechny zúčastněné na plochu. Následuje oficiální křest našeho modelářského letiště a jak jinak, než sektem. Po pár slovech odpaluji zátku láhve a zpěněným sektem zkrápím letovou plochu.
Ať nám Sobínka pěkně roste a dělá jen samou radost, ať starostí je jen poskromnu a spokojených modelářů hodně.
Součástí křtu bylo i představení nových čepic,triček a samostatných nášivek s logem ML Sobínka. Ty bude možné od tohoto týdne objednávat prostřednictvím našich stránek spolu se samolepkami, které momentálně připravujeme.
Po křtu pokračoval program dalším létáním. Připravili jsme i gril a naše vyhládlé žaludky se začaly plnit skvělými grilovanými špekáčky. A přišli vhod! Na Sobínce tak pohoda dosáhla svého vrcholu. Co více jsme si mohli přát. Slušné počasí, dobré pivo, skvělé špekáčky, spousta příjemných lidí a stále na co koukat. To vše jsme měli.
K večeru vítr zeslábl a tak vzduchem poletovaly i modely nižších váhových kategorií, kterým i třímetrový vítr dělá potíže.
Když se den pomalu přehoupl do večerní fáze, znovu jsme roztopili gril, posedali kolem stolu u přístřešku a popili trochu výborně vychlazeného piva. Povídalo se samozřejmě hlavně o modelařině, létání a letišti. Nakonec nejdéle zůstal leguán. Seděli jsme skoro do jedné ráno.
Když odjel, pustil jsem se do úklidu a přípravy na další den. Ani nevím jak ten čas utekl, ale najednou byly tři hodiny ráno a já konečně mohl zalézt do svého improvizovaného pelechu v Laguně.
Sotva jsem stačil zabrat, bylo tu ráno. Dozvuky večerního popíjení a příroda mě vyhnala ven ze zahřátého spacáku a než jsem se stačil vrátit do auta, přijíždělo na letiště první auto. Nevěřícně jsem zíral na Fábii, která se rozvážně a potichu blížila k mému autu. Bylo šest hodin ráno!!!A vše začalo znovu. Spát už nešlo a tak jsem zase nahodil centrálu, uvařil ranní kávu a vydal se vstříc dalšímu skvělému dni na Sobínce.
