Víkendové polétání 18.-19.7.2009
„Zážitek nemusí být pěkný, ale musí být silný“ tak tuto větu kdosi pronesl na naší první společné akci v sobotu 18.července 2009. Tento den jsme si vybrali jako oficiální zahájení činnosti našeho modelářského letiště. Dlouhodobé předpovědi počasí hlásali tropické teploty a nebe bez mráčku. Týden před akcí již byly jiného názoru. Déšť, pád teplot o deset stupňů, silný nárazový vítr. Prostě počasí hodící se do závěrečné scény béčkového hororu. Ačkoliv nepatřím mezi ty, kteří na předpovědi počasí moc věří, mírně jsem znervózněl, když čtvrteční a páteční předpověď počasí seděla jak zadnice na hrnec.
Ale pěkně popořádku. Finiš příprav na víkendové polétání bylo odstartováno sobotní brigádou týden před akcí. O této brigádě byl předchozí článeček. Následný pracovní týden byl tak pracovní, jak jen pracovní může být. Každý den jsme pracovali na dokončení letiště. Natíralo se, vrtalo, řezalo, spojovalo a znovu natíralo. Pergola se donatírala a místo střechy natáhla provizorní plachta, postaveny byly další dvě lavičky. Místa k sezení není nikdy dost. V pátek jsme přivezli chladící zařízení pro pivo, elektrocentrálu a zvukovou aparaturu. Tu jsme nakonec ani nepoužili, jelikož počasí se opravdu zbláznilo podle předpovědi.
Noc z pátku na sobotu byla ve znamení extrémních bouřek. Menší, předpůlnoční bouření byl jen slabý odvar toho, co následovalo. Nad Sobínkou se kolem druhé ráno přehnala opravdová bouře s velkým „B“. Hromy a blesky chodily v intervalech, které byly téměř neměřitelné. Ve stanu jsem se zrovna moc necítil, a tak jsem využil klidu po bouři a vyměnil si místo s mou Katanou trůnící si v naší Laguně. Ze stanu se tak stal na zbytek víkendu dobře fungující hangár. To že byl můj krok správný se ukázalo jen pár minut po přestěhování. Přišla další bouře. Ještě intenzivnější a bouřlivější. Země se třásla a obloha se rozsvěcovala jak při plném slunečním svitu. Ohlušující hromy třískaly do nebeských bubnů. No prostě paráda. Jen naprostý lhář by nepřiznal, že se bál.
Zuřivá noc skončila a ráno nevěstilo slunečný den. Drobné mrholení neustávalo a naopak se měnilo v drobný déšť. Kolem deváté hodiny přijeli první návštěvníci. Už jejich příjezd ukázal, že uválcovaná cesta je totálně promočená a projet po ní je prakticky nemožné. Jak aut přibývalo, měnil se sjezd ze silnice v blátivou past.
V půl jedenácté nás bylo na letišti zhruba třicet. Rozhodli jsme se začít. Déšť mírně zesílil a tak jsme se pokusili našlapat pod provizorně zastřešenou pergolu a několik vlastních deštníků.
Po přivítání a poučení o bezpečnosti provozu modelářského letiště a létání na něm jsme rozdali licence a den zahájili. Několik odvážlivců se vrhlo do oblak. Zhruba na hodinku déšť ustal a tak bylo možné vidět několik pěkných modelů brázdit sobínecké nebe. Mezitím jsme zprovoznili gril a zhruba po poledni začali se servírování prvních porcí grilovaného kapra. V té době již počasí nedovolovalo létat a tak se program dne zúžil na několik debatních kroužků střídajících se kolem grilu, výčepu a rychlovarné konvice.
Den se pomalu měnil ve večer a většina účastníků, promoklá a zmrzlá, již směřovala k vyhřátým a hlavně suchým domovům. Skupinka věrných však zůstala a pomohla upravit pergolu pomocí dvou dalších plachet v útulný kout pro večerní posezení. Déšť pomalu ustával a na letiště se začali vracet modeláři. Někteří dokonce i s modely a tak se znovu létalo. Hlavně se ale sedělo u grilu, vyprávělo a seznamovalo. No a to bylo to, kvůli čemu jsme se sešli.
V neděli už bylo počasí podstatně přívětivější, ale na pohodové polétání to opravdu nebylo. Vítr byl dost silný a tak létali jen opravdoví nadšenci a mistři v páčkování. Hlavní ale je, že se létalo. K večeru už vítr opadal na únosnou mez a tak i já vytáhl ze stanu dvoumetrovou Katanu a dal si dva lety. Pro Katanu to byla sobínecká premiéra a jednoznašně vyšla.
Víkend se sice nevydařil počasím, ale svůj účel splnil. Spořádali jsme 56 špekáčků a zhruba stejný počet porcí grilovaného kapra, dvě výborné šišky sekané a čtyři dortové krabice domácího štrůdlu. Zapili dvěma sudy výborně vychlazeného piva a vybrali skoro čtyři tisíce na další rozvoj letiště. Modelářské letiště Sobínka zahájilo svou činnost zážitkem, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. A jak jsem psal již v úvodu článku, hlavní je, aby byl zážitek dostatečně silný.
Petr Powder Procházka
